Daňová uznatelnost nákladů na testování COVID-19

Daňová uznatelnost nákladů na testování COVID-19

Jednou z povinností zaměstnavatelů dle zákoníku práce je povinnost vytvářet bezpečné a zdraví neohrožující pracovní prostředí a pracovní podmínky. K tomu jsou zaměstnavatelé oprávněni prostřednictvím vhodné organizace bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a přijímáním opatření k předcházení rizikům. Jsou tak povinni přiměřeným způsobem zajistit i ochranu před šířením koronavirové nákazy mezi zaměstnanci.

Volba prostředků, kterými zaměstnavatelé budou plnit své povinnosti v oblasti ochrany zdraví zaměstnanců, je přitom primárně na jejich rozhodnutí a měla by odpovídat podmínkám konkrétního pracoviště a charakteru jednotlivých profesí.

Testování zaměstnanců na nákazu koronavirem

Finanční správa v této věci vydala informaci, dle které lze povinné testování zaměstnanců považovat za plnění povinností v souvislosti s vytvářením bezpečného a zdraví neohrožujícího pracovního prostředí a pracovních podmínek. V takovém případě jsou náklady na testování daňovým výdajem podle zákona o daních z příjmů.

Z pohledu zaměstnance jde pak o příjem ve formě povinného plnění zaměstnavatele na vytváření a dodržování pracovních podmínek pro výkon práce. Takovým příjem není předmětem daně.

Vyjádření Finanční správy je však problematizováno skutečností, že zaměstnavatel není oprávněn nařídit zaměstnanci podstoupení testování. Nařídit povinné testování u konkrétního zaměstnavatele by tak bylo jedině v gesci příslušného orgánu veřejné moci (zpravidla hygienické stanice).

V jiné informaci Finanční správy se pak o takovém testování již nehovoří jako o povinném, ale preventivním.

Nelze se tak spoléhat na pouhé konstatování, že zaměstnavatel uložil zaměstnancům povinnost podstoupit testování. Na zaměstnavateli v každém případě bude prokázat, že jsou splněny podmínky pro daňovou uznatelnost nákladu. V situaci, kdy zaměstnavatel nemá oprávnění zaměstnancům uložit povinnost testování, je závěr Finanční správy značně pochybný, a to i v situaci, kdy je ve prospěch daňových poplatníků.

S velkou pravděpodobností by tak testování mělo být posouzeno spíše jako zaměstnanecký benefit. Takové náklady však pro zaměstnavatele nejsou daňově účinné. Na straně zaměstnance jsou osvobozené od daně z příjmů, a tedy nepodléhají ani odvodům sociálního a zdravotního pojištění.

Náklady na testování u OSVČ

Podobně jako u zaměstnanců je možné řešit i náklady na testování i u OSVČ. V jejich případě bude rozhodující, zda náklad na testování je nákladem vynaloženým na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů.

Lze si tedy například představit situaci, kdy dojde ke smluvnímu ujednání mezi podnikatelem a klientem, které bude spočívat v závazku podstoupit či podstupovat testování před vstupem do areálu klienta.