Kdy a jak přejít z kalendářního na hospodářský rok?

Chystáte se z kalendářního roku přejít na rok hospodářský? Jaký je mezi nimi ale vlastně rozdíl? A na co si dát z účetního a daňového hlediska při přechodu pozor? Na to vše se podíváme v tomto článku.

Kalendářní vs. hospodářský rok

Za účetní období se dle zákona o účetnictví považuje 12 po sobě jdoucích měsíců. Toto účetní období může odpovídat klasickému kalendářnímu roku (od 1.1. do 31.12.), ale také nemusí. Pak mluvíme o tzv. hospodářském roku.

Ten má stejně jako rok kalendářní 12 po sobě jdoucích měsíců, nemusí ale začínat lednem, zvolit si ho můžete libovolně. Jedinou podmínkou je, aby začínal prvním dnem zvoleného kalendářního měsíce (např. od 1.4. do 31.3. následujícího roku).

Hospodářský rok se stává nejen účetním obdobím, ale také zdaňovacím obdobím podle zákona o daních z příjmů. Často se využívá právě kvůli daňovým účelům v oborech, kde to dává smysl například z hlediska sezónnosti (např. v zemědělství nebo ve stavebnictví).

Jak změnu provést

Aby společnost mohla na hospodářský rok přejít, musí o tom sama rozhodnout a oznámit záměr změny účetního období správci daně. Oznámení musíte učinit nejméně 3 měsíce před plánovanou změnou účetního období. Nebo před koncem běžného účetního období – podle toho, který termín nastává dříve.

Změna jen jednou během účetního období

Dle zákona můžete změnu během běžného účetního období provést jen jednou. Nejde tedy oznámit změnu z kalendářního roku na hospodářský a za několik měsíců si to opět rozmyslet. Změnu můžete provést až v dalším účetním období, minimálně jedno účetní období musíte prožít jako změněné.

Pozor na přechodné období

Při přechodu na hospodářský rok si můžete zvolit délku tzv. přechodného účetního období, tedy přechodného období mezi hospodářským a kalendářním rokem. Volit přitom můžete ze dvou variant. Přechodné období může být buďto kratší, nebo delší než 12 kalendářních měsíců. Tuto volbu je potřeba pečlivě zvážit především z daňových důvodů.

Pokud je totiž přechodné období kratší než 12 kalendářních měsíců, je sice považováno za účetní období, ale nikoli za období zdaňovací. V tomto případě vzniká povinnost podat daňové přiznání do 1 měsíce po konci přechodného období. Můžete si uplatnit všechny odčitatelné položky a slevy na dani, odpisy však jen v poloviční výši. To se může sice vyplatit, pokud by přechodné období trvalo méně než 6 měsíců, při delší době je to už ale nevýhodné. Během přechodného období kratšího než 12 měsíců navíc nemůžete tvořit zákonné rezervy a opravné položky.

Naopak přechodné období delší než 12 měsíců je považováno jak za účetní, tak za zdaňovací období. Daňové přiznání při něm podáváte v běžném termínu a uplatnit můžete veškeré daňové nástroje včetně rezerv a opravných položek. Pozor ale na to, že za období delší než 12 měsíců můžete všechny daňové nástroje uplatnit pouze jednou.

Potřebujete pomoci s přechodem na hospodářský rok?

Obraťte se na nás