Lhůta pro podání dodatečného daňové přiznání na nižší daň

Nejvyšší správní soud se v nedávném rozhodnutí vyjádřil ke lhůtě pro podání dodatečného daňového přiznání v situaci, kdy daňový subjekt chce dodatečně tvrdit nižší daň. Potvrdil, že jde o subjektivní lhůtu propadnou a po jejím uplynutí tedy není možné dodatečné daňové přiznání podat.

Ve sporu, který posuzoval NSS, tvrdil daňový subjekt uskutečnění osvobozených plnění (dodání do jiného členského státu) v lednu 2013. Nebyl však schopen prokázat důvody pro toto osvobození. Následkem toho doměřil správce daně za toto období daň. Daňový subjekt tedy v květnu 2013 vystavil opravný daňový doklad a v dubnu 2016 podal dodatečné daňové přiznání. Jeho prostřednictvím pak snížil svoji daňovou povinnost.

Podle § 141 odst. 2 daňového řádu lze dodatečné daňové přiznání na daň nižší podat ve lhůtě do konce měsíce následujícího po měsíci, ve kterém daňový subjekt zjistil rozhodné skutečnosti pro snížení daňové povinnosti. Současně se tak musí stát nejpozději ve lhůtě tří let od konce zdaňovacího období, ve kterém vznikla povinnost přiznat daň u původního plnění.

NSS konstatoval, že daňový subjekt si byl vědom nesrovnalostí v jednotlivých plnění, což ostatně potvrdil sám tím, že v květnu 2013 vystavil opravný daňový doklad k plněním z ledna 2013. Nejpozději 31. 5. 2013 tedy došlo ke vzniku povinnosti podat dodatečné daňové přiznání ve lhůtě do konce června 2013. Pokud tedy daňový subjekt podal dodatečné daňové přiznání na daň nižší až v dubnu 2016, učinil tak po uplynutí subjektivní lhůty pro jeho podání.

Datum zjištění skutečností zakládající právo podat dodatečné daňové přiznání na daň nižší tedy nelze vnímat pouze jako informativní. Pro nárok daňového subjektu na opravu základu daně nebo výše daně totiž má v případě snížení daňové povinnosti zásadní dopad.