Nejvyšší správní soud: Prověřování věrohodnosti obchodních partnerů má své limity

Kauza společnosti Vyrtych, kterou soudy řešily celých sedm let, se konečně dobrala svého konce. Nejvyšší správní soud (NSS) rozhodl, že se firma nedopustila podvodného jednání a splnila všechny požadavky pro přiznání nároku odpočtu DPH ve výši 24 milionů korun. Toto rozhodnutí by mělo přinést dost velkou úlevu pro všechny české společnosti při výběru obchodních partnerů.

Celá kauza vznikla při stavbě vývojového centra v obci Židněves, která se nachází v okrese Mladá Boleslav. Společnost Vyrtych vypsala veřejnou soutěž na dodavatele vývojového centra. Společně s vítězným dodavatelem se na stavbě pro její složitost podíleli další subdodavatelé. Tyto subdodavatele však společnost Vyrtych dopředu neznala. Správce daně pak společnost obvinil z toho, že se vědomě účastnila daňového podvodu, kdy jeden ze subdodavatelů neodvedl DPH a Vyrtych o tom údajně věděla, nebo vědět měla. Z tohoto důvodu finanční úřad společnosti nepřiznal odpočet daně ve výši 24 milionů korun. Když se firma začala bránit, správce daně uvedl, že si společnost Vyrtych měla subdodavatele lépe prověřit a podvod odhalit.

Jak se ke kauze postavil Nejvyšší správní soud

Případem se zabývalo Odvolací finanční ředitelství a poté i Městský soud v Praze, který ovšem převzal většinu argumentů od finančního úřadu a Odvolacího finančního ředitelství. Společnosti Vyrtych se zastal až Nejvyšší správní soud, který uvedl, že požadavek evropské judikatury, která se týká prověřování věrohodnosti obchodních partnerů, není možné bezmezně rozšiřovat na nekonečný řetězec. Poškozenou společnost tedy soud zbavil odpovědnosti za nezákonné praktiky subdodavatele a uznal, že splnila veškeré náležitosti pro uznání požadavku na odpočet daně.

Proč se NSS přiklonil na stranu společnosti Vyrtych

Správce daně při obvinění často operoval pouze s domněnkami, vybíral důkazy, které se mu účelově hodily, a navíc si důvody odepření přiznání nároku na odpočet DPH v průběhu řízení upravoval podle toho, jak mu to právě vyhovovalo. Nebral však v potaz to, že použité argumenty a provedené důkazy nemají s jeho závěry vůbec žádnou souvislost.

Soud společnost očistil zejména proto, že správce daně neshromáždil dostatek důkazů k tomu, aby mohl prokázat vědomé podílení se na daňovém podvodu nebo nedostatečnou obezřetnost při uzavírání obchodu se svými dodavateli. NSS navíc dospěl k závěru, že ani jednání samotného subdodavatele neneslo znaky daňového podvodu. Subdodavatel sice neodvedl daň, to samo o sobě ale ještě daňovým podvodem není. Správce daně totiž neprozkoumal, proč společnost daň neodvedla. A to i přesto, že šlo o subjekt, který do té doby běžně daně platil.

Jaký dopad bude mít rozhodnutí na podnikatele

Rozhodnutí soudu jasně vypovídá o tom, že pokud jeden z účastníků obchodu neodvede daň a další si ji odečte, nemusí hned jít o daňový podvod. Nejdříve se musí prokázat podvodné jednání za účelem vylákat odpočet nebo daň neodvést. V opačném případě jde jen o prosté neodvedení daně (např. protože na její zaplacení společnost jednoduše nemá finanční prostředky). Pokud se daňový podvod prokáže, za spolupachatele i tak není možné považovat jakéhokoliv podnikatele v řetězci obchodních transakcí. Vždy se musí prokázat jeho potenciální vědomost účasti na takovém podvodu, a to se v případě společnosti Vyrtych nestalo. Rozsudek uvádí, že se nepřipouští, aby finanční úřad vyměřil daň komukoliv z řetězce, nebo aby se zaměřil na takového plátce DPH, u něhož je daňový výnos nejsnáze vymahatelný.

Tento závěr přitom není žádnou přelomovou novinkou. Jde o obecně známou skutečnost, kterou má ale finanční správa v praxi tendenci ne vždy zcela reflektovat.