Komentář: Přísnější pravidla pro účetní?

V poslední době se vyrojilo několik zpráv o tom, že by český účetní trh potřeboval zavést přísnější pravidla. Situace se prý stává neudržitelná a s nárůstem podnikatelů roste i počet podvodných účetních firem, které se na nich snaží přiživit. Až by jeden dostal pocit, že se z účetnictví stává nové finanční poradenství. Je ale aktuální stav opravdu tak kritický?

Diskuzi se snažil rozvířit Svaz účetních spolu s Komorou certifikovaných účetních. Ti o náročnější podmínky pro udělení živnostenského oprávnění k výkonu vedení účetnictví ostatně usilují už víc jak 12 let. Podle nich je u profese účetních vysoké riziko společenské škody, a proto by měli být podobně jako daňoví poradci nebo auditoři certifikováni na základě vzdělání a zkoušek. Pro neseriózní firmy je oblast účetnictví údajně atraktivní právě pro jednoduchý vstup a také z toho důvodu, že účetní, narozdíl od daňových poradců nebo auditorů, nemusí být členem žádné komory, která by je za pochybení mohla kárně postihnout.

Do jisté míry jsou tyto informace pravdivé, ale jejich podání spíš hraničí s poplašnou zprávou. Rozhodně není možné souhlasit s tvrzením, že “účetního může dělat prakticky každý, kdo umí číst a psát”. Jedná se totiž o živnost vázanou a získat ji ani dnes rozhodně nemůže každý. Zákon jasně stanoví, že živnostenské oprávnění na podobnou činnost může dostat jen osoba, která má:

• vysokoškolské vzdělání a 3 roky praxe v oboru, nebo
• vyšší odborné vzdělání a 5 let praxe v oboru, nebo
• střední vzdělání s maturitní zkouškou a 5 let praxe v oboru, nebo
• osvědčení o rekvalifikaci nebo jiný doklad o odborné kvalifikaci pro příslušnou pracovní činnost vydaný zařízením akreditovaným podle zvláštních právních předpisů, nebo zařízením akreditovaným Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, nebo ministerstvem, do jehož působnosti patří odvětví, v němž je živnost provozována, a 5 let praxe v oboru.

Už to přináší alespoň minimální předpoklady pro znalost a zkušenosti v oboru a srovnání s finančním poradenstvím nebo realitní činností, kde nejsou podmínky pro vykonávání “odborné” činnosti vůbec žádné, je zcela zcestné.

Představa, že by člověk zakládal živnost nebo obchodní společnost, aby “podvodně” nabízel účetní služby, vše účtoval ledabyle a vědomě okrádal zákazníky je dle mého názoru také přitažená za vlasy. Jak dlouho by takový subjekt mohl asi beztrestně fungovat? Na rozdíl od oblasti financí, kde se člověk neznalý věci může jednoduše spálit, u účetnictví naštěstí fungují kontrolní mechanismy ze strany státu, které pochybení odhalí. Samozřejmě, v každém oboru se najdou “odborníci”, kteří jsou nepořádní, jsou ke své práci liknaví a kteří se soustavně nevzdělávají. Nebo s tím, jak jim práce přibývá, častěji dělají chyby. Jenže to jsou vlastnosti, které jakékoli vstupní zkoušky do oboru neřeší. Pokud někdo svou práci nechce dělat kvalitně, může zkoušky udělat, ale na jeho přístupu to pak stejně nic nezmění.

A že účetní za svou práci nenesou odpovědnost? Nenechte se vysmát. Každý pořádný účetní nebo účetní kancelář má pojištění odpovědnosti a veškeré podmínky o tom, kdo a do jaké míry nese odpovědnost za případné pochybení, si s klientem na začátku spolupráce jasně stanovuje ve smlouvě.

Zákonodárci se do změn pravidel pro účetní nijak zvlášť nehrnou (a ani se jim nemůžeme moc divit). Naštěstí má každý podnikatel možnost volby. Nemusí své účetnictví svěřit prvnímu, na koho narazí, ale může si zjistit, jak jsou s ním spokojení další klienti, jestli je pojištěný a na základě jaké smlouvy spolupráce funguje. Nápovědu podle čeho vybírat, můžete najít například v jednom z našich starších článků.