Účetnictví a zásoby: Co byste měli vědět?

Pokud jako podnikatelé řešíte skladové zásoby, měli byste také vědět, jak je správně a efektivně zaúčtovat. Zásob totiž existuje několik druhů, stejně jako možností, jak je ocenit a jak účtovat jejich spotřebu. V našem článku se na vše podíváme podrobněji.

Co vše řadíme mezi zásoby?

Mezi základní druhy zásob patří nakoupené věci, tedy materiál a zboží. Za zboží se považují movité či nemovité věci nabyté za účelem prodeje. Podmínkou je, aby společnost tyto věci nijak neupravovala nebo sama neužívala. Jinými slovy – jak zboží koupí, tak ho i prodá. Výjimku tvoří jen vlastní výrobky, které má umístěné na prodejnách. I ty mohou být účetně považovány za zboží.

Oproti tomu materiál představuje věci, které vstupují do výrobního či obchodního procesu společnosti a ta s nimi tedy dále pracuje. Řadí se mezi ně např. suroviny, pomocné látky, provozovací látky, obaly, náhradní díly nebo movité věci, které nejsou považovány za dlouhodobý majetek.

Z materiálu pak vznikají další skladové položky, tzv. zásoby vlastní výroby. Tyto už společnost nenakupuje, ale sama je vytváří. Patří mezi ně nedokončená výroba (částečně zpracovaný materiál, který ale ještě není hotovým výrobkem), polotovary a vlastní výrobky (další stupeň, ale stále ne finální podoba výrobku) a finální výrobky určené k prodeji.

Kromě toho mohou být součástí zásob také zvířata. O tom, zda je můžeme považovat za zásoby, vždy rozhoduje především účel, za kterým je společnost zakoupila.

Jak zásoby oceňujeme?

Předtím, než zásoby zaúčtujeme, je potřeba je ocenit v penězích. Pokud zásoby pořizujeme, oceňují se:

• pořizovací cenou, v případě nakoupených zásob (kupní cena + náklady související s pořízením),
• reprodukční pořizovací cenou, v případě zásob získaných darem, dědictvím, jako odpad, invetarizační přebytek nebo vložením společníkem či podnikatelem do společnosti,
• vlastními náklady, pro zásoby vytvoření činností společnosti (přímé náklady spojené s výrobou + část nepřímých nákladů).

Pokud potřebujeme ocenit úbytek zásob, používají se dvě možné metody:

• FIFO (First In, First Out). Tato metoda se využívá při pořízení zásob skutečnou pořizovací cenou. Výdeje ze skladu se v tomto případě oceňují cenami od nejstarších přijatých zásob k těm nejnovějším.
• Vážený aritmetický průměr z hodnoty skladových zásob. Rozlišujeme přitom:
  • průměr proměnlivý, který se počítá po každém novém přírůstku a využívá se pro ocenění výdejů až do příštího nákupu,
  • průměr periodický, při kterém se používá jediný průměr za období ne delší jak jeden měsíc.

Vybraný způsob přitom musí být uveden ve vnitřní směrnici účetní jednotky a nemůže se během účetního období měnit.

 

Jak zásoby účtovat?

Každá účetní jednotka si může vybrat ze dvou způsobů účtování zásob – tedy z tzv. způsobu A a způsobu B.

• Při způsobu A se každá položka nejdříve naúčtuje na sklad jako zásoba a do nákladů vstupuje až při vydání ze skladu do spotřeby. To umožňuje zjišťovat aktuální stav zásob během roku a poměřovat stav účetní a reálný na skladě.
• Při způsobu B se položky neúčtují na sklad, ale rovnou do nákladů. Až na konci roku se provádí inventura a zjištěný zůstatek se zaúčtuje na účty zásob. I při této variantě je však potřeba důsledně vést skladovou evidenci. Účetní jednotka má totiž i při tomto způsobu účtování povinnost zajistit průkazné vedení evidence o zásobách, aby mohla stav zásob včetně jejich ocenění ověřit a prokázat kdykoli během účetního období.

Potřebujete pomoci s účetnictvím?

Obraťte se na nás